Aktuality

  • 1001 in Moscow

This is the beginning of the second stage of the "One Thousand Angels and One Painting" project world tour! 



The second stage of «Thousand Angels and One Painting» mega-canvas journey  has been completed and it is time to sum up.

From 12 to 15 August, everyone could come to Gostiny Dvor  in Moscow to witness the scale of the project and among the thousands of angels to find her . The second stage of the journey pattern in many ways surpassed the first. This is an unprecedented number of visitors, as well as close attention to such prominent media as EuroNews, Russia 24 , Culture , Russia Today, the agency Itar-Tass, and many others, art critics and art historians. Here is what they write about the project "One Thousand Angels and One Painting»

Read more


O projektu

DemoOkouzlující pohádky Tisíce a jedné noci k nám promlouvají z hlubiny věků. S udivující dokonalostí ničím neomezené hry slov jsou v nich zapleteny i ty nejjemnější vlákna východního vnímání světa.  Díky překladu Antoina Gallanda se i Evropa již po 250 let těší z jednoho z největších děl lidové slovesnosti Východu. Pohádky tisíce a jedné noci měly nezanedbatelný vliv na rozvoj světového umění a literatury. Orientální pohádky uchvacovaly kupř. i Charlese Montesquieu, Christopha Wielanda, Wilhelma Hauffa, Alfreda Tennysona, Charlese Dickense a Alexandera Pushkina. Pestrost námětů, hloubka a neobyčejná jemnost poezie vtiskly pohádkám pečeť nadčasovosti, která i v dnešní přetechnizované době láká a inspiruje umělce.Také projekt „Tisíc andělů a jeden obraz“ patří do dlouhé řady uměleckých děl, z nichž na nás dýchá vůně Pohádek tisíce a jedné noci.

více

Lekim Ibragimov: “Promlouvám s andělem v sobě. Co mi poví duše?”

Epigram: Tělo mé na zemi se zrodilo.
             Ale ty duše, odkud pocházíš?

Jak byste charakterizoval vaši tvorbu?

Tento nelehký úkol bych ponechal kritikům a historikům umění. Nicméně mnozí z nich se shodují na tom, že v mých pracích se kloubí východní a západní tradice. Já sám se soustřeďuji především na akt tvoření, což zabere dost času. Kreativní impuls bývá momentální, ale skutečné umění se rodí tehdy, kdy tento impuls trvá třicet, čtyřicet či více let. 

Co je vaší inspirací?

Hlavním zdrojem inspirace je pro mě starodávné umění Východu a také výzkum současného evropského umění. Za studentských let jsem strávil mnoho času studiem tvorby francouzských umělců - Moneta, Matisse, Gogaina. Je zajímavé, že si každý z nich vybral svou specifickou pouť upřednostňujíce tu či onu kulturu.

Pro Moneta a mnoho jeho současníků byly zdrojem inspirace japonské rytiny, pro Matisse - africké umění a Gogaine strávil mnoho let na Haiti, což se nutně odrazilo v jeho tvorbě. Ani jeden z nich se mi však nestal modelem k napodobení. Navzdory tomu, že jejich práci skutečně obdivuji.
Já jsem po jejich stezcekráčeljen tím, že jsem si jako výchozí bod vybral umění starobylých národů, neboť pouze ono je ve svém jádru tak hluboce originální.

Jak vznikla idea projektu “1001”?

Idea se zrodila koncem 90. let a roku 2010 vznikly obrazy prvních deseti andělů. Ve skutečnosti se andělé objevují i v mých ostatních dílech, v tomto světle se tedy projekt jeví jako logické pokračování mé umělecké pouti. Vlastně jsem se na tento projekt připravoval celých 40 let. Tisíc a jedna postava, všechny samostatné a přitom součástí jedné entity - v tom je podstata tohoto díla. 

Co bylo pro “1000 andělů a jeden obraz” zdrojem inspirace, co se týče námětu a stylu?

Téma čerpá z Pohádek tisíce a jedné noci, ale lze jej chápat i univerzálněji - odráží se zde Východ, dobro i zlo, svět fantazie a kouzelných stvoření, svět andělů strážných. 
Na stylu jsem pracoval mnoho let, je výsledkem důkladné práce a znalosti umění starobylých kultur Číny a střední Asie. Nemálo času jsem strávil také v Ermitáži studiem katalogů, relikvií a exemplářů umění tohoto regionu.
Početné návštěvy historických míst, které se nachází na dávné hedvábné stezce - Turfanu, Chotanu, Afrasiabu, Kuči - také posloužily jako zdroj inspirace. Na těchto místech se nachází zachovalé nástěnné fresky - poetického poselství vynořující se z hlubin minulosti. Každá z nich je unikátní, mě osobně však nejvíce oslovují společné kořeny těchto děl, jejich lakonická, mlčenlivá moudrost a osobitá symbolika.
Je udivující, na jak pestrém pozadí setkávání rozličných kultur Hedvábné stezky probíhala tato umělecká syntéza. To je podstatou orientálních miniatur, které, jak se mi zdá, určují v mnohém můj styl.

Jakým význam a poselství v sobě nesou vámi volené barvy, linie a tvary?Jistě není náhodou, že prvními barvami, kterých si při pohledu na skicu povšimneme jsou cihlově červená a modrá?

Hnědo-červená symbolizuje zemi a modrá nebe. Domnívám se, že v tomto duu je obsažen hluboký sakrální význam, vždyť “nebe a země” to je symbol protikladu čehokoliv duchovního a povznešeného vůči čemukoliv hmotnému a hmatatelnému. 
Ne méně aktivně používám také tyrkysovou. Tyrkys je polodrahokam, který byl velmi ceněným zbožím v době existence Hedvábné stezky. Těžil se především v horním Badachšánu, ale i u nás ve střední Asii. Pro mě je tyrkys duší těchto míst, poezií a životem. Linie a tvary tak jen podtrhují tento pocit. Můj malířský styl je těsně spjat s kaligrafií, vždy usiluji o bohatý obsah a poetičnost linií a snažím se ponechat jen to nejdůležitější a nejvýznamnější.

Proč se o “1000 andělech a jednom obrazu” mluví jako o projektu a ne jednoduše jako obrazu?

Jedná se o vizuální epos, příběh o tisíci a jednom andělu, vznášejících se nad evropskými městy. Projekt “1001” je metamorfóza v žádném případě ne jen mozaika.
Jednotlivé díly mozaiky nebývají na sobě obvykle nezávislé, v této práci je naopak každý z andělů samostatný. Prvotní skicu jsem rozbil na tisíc kousků, abych pak jednotlivě oživil každý z nich. Souhlasíte tedy, že jde o něco více než pouze o obraz? Ve mě evokuje starodávnou píseň, která zazní nad městy, kde budou mí andělé vystavováni. Jako jedno z prvních měst reagovala Praha, v čemž také vidím cosi osobního a předurčeného.

Andělé, andělé strážní, průvodci k branám světla. Je tato filosofie vaším náboženstvím?

Zdá se mi, že je to mnohem prostší. Jedná se o vnitřní impuls bez výrazně propracované teoretické základny. Hledal jsem, prostudoval stovky knih, dokud jsem jednoho dne nepochopil, že to, po čem pátrám, je uvnitř mě samého. Jazyku srdce nelze porozumět rozumem. Je třeba jej cítit. Abychom rozluštili tajemství starobylých maleb, musíme na ně pohlížet duší a srdcem. Porozumění tomuto tajemství je výsledkem dlouholeté práce. Tehdy se pouhé napodobování mění ve skutečný kreativní proces. 

Má dílo nějaký konkrétní cíl a úkol? Jaké pocity a emoce by mělo v divákovi vzbuzovat?

V době kdy dílo vzniká, nepřemýšlíš zpravidla o tom, jak bude vnímáno veřejností. Počátečním podnětem je vnitřní svět umělce. Avšak je spravedlivé dodat, že se vždy spoléháš na vnitřní cítění toho, kdo uvidí výsledek tvého úsilí. Přál bych si probudit v lidech pocit světla, obrátit jejich pozornost k podstatě bytí a věčnosti, přinést jim úlevu a obdarovat nadějí. To je cílem mých andělů. Toužím po tom, aby si každý mohl z této sumy nebeských stvoření vybrat toho svého strážného anděla a aby se pro něj tento obraz stal amuletem, ochranou a zdrojem tepla. 

Doufáte v komerční úspěch obrazu? Bylo by to podle Vás důkazem tvůrčího úspěchu či spíše naopak?

Domnívám se, že kdybych přemýšlel o komerčním úspěchu, nikdy bych jako umělec neobstál. Snaha přizpůsobovat se veřejnému mínění ubíjí kreativitu. Momentálně se nacházím v takové životní etapě, že přemýšlet o komerčním úspěchu mě ani nenapadlo, jednoduše, tak jako i dříve, dělám svou práci. A jsem jí plně oddán. Nesnáším noc, neboť je pro mě vynucenou překážkou v práci, nesnáším víkendy, když potřebuji barvu a obchody jsou zavřeny. Trpím nespavostí, protože můj mozek je neustále zaměstnáván novými nápady. Mám jedno tajné přání, jednoho dne se pořádně vyspat.

Přepadne Vás někdy krize a pochybnosti? Nakolik jasně si dokážete představit konečný výsledek?

Jsem unaven. Dostávám se do konečné fáze, ale ještě je mnohé přede mnou. Pochyby mi v mé práci nepřekáží, během těch čtyřiceti let jsem si vypracoval způsob, jak malovat s jistotou. Skicu si vždy nejprve důkladně prokreslím v hlavě a teprve poté ji přenesu na plátno. Malovat - znamená uvolnit obraz z řetězů a vdechnout mu život. Práce se netýká pouze projektu, již nyní se věnuji myšlenkám na budoucí výtvory. To je můj život - věčné hledání uměleckých řešení a nových stezek, putování mnou samým. 


O autorovi

Je to s podivem, ale nic nenasvědčovalo tomu, že by se Lekim Ibragimov měl stát známým umělcem. Narodil se na venkově roku 1945 (v obci Kičik Děchan, v ujgurském rajónu oblasti Alma-Aty) v obyčejné učitelské rodině. Široko daleko nebylo jediného muzea či jakéhokoliv uměleckého spolku. Avšak Lekimovi rodiče se celou svou duší věnovali vzdělávání svého syna. Otec miloval četbu a právě tato vášeň se stala Lekimovi osudnou. Díky knihám, které otec přinášel, si Lekim, tehdy ještě chlapec, uvědomil své skutečné nadání. Náročná umělcova pouť se začala právě kopírováním knižních ilustrací, následovalo vytváření školních nástěnek a pak – vabank! V roce 1962 zamířil Lekim do Alma-Aty, aby nastoupil na umělecké učiliště. A...jak jinak, neuspěl u zkoušek. „Nebyl jsem připraven,“ vysvětluje s úsměvem.

více

Všechny materiály tohoto prostředku se pro informační účely. Všechna práva k jakékoli ochranné známky, značky a obsah jsou majetkem příslušných vlastníků. Jakýkoliv text nebo jiný obsah nesmí být kopírován bez písemného souhlasu. Copyright 2012. Všechna práva vyhrazena.

Připojit